Národní rezervace Masai Mara, která se nachází na jihozápadě Keni, byla založena v roce 1961 a rozprostírá se na ploše 1510 km2. Jméno rezerace získala po svých obyvatelích Masajích a po řece Mara. Od července do října probíhá v Masai Mara Velké stěhování pakoní, zeber a gazel. Během tohoto období parkem projde přes 1,5 milionu kopytníků. Celoročně tu žije asi 100 druhů savců, obojživelníků, plazů a víc jak 400 druhů ptáků.
Před návštěvou Masai Mary jsme se byli seznámit s jejími obyvateli Masaji. Nejbohatší z Masajů je ten, který má nejvíc kusů dobytka. Masajové se žíví jejich mlékem, masem a příležitostně pijí i jejich krev. Vědí, kde správně zvíře podříznout a kolik krve vysát, aby zvíře přežilo.
Před vjezdem do parku už nás čekalo plno žen ověšených mnoha náhrdelníky. Ty pro nás měly ty nejlevnější suvenýry. Nakoupili jsme různé náhrdelníky, náramky, sošky a dřevěné barevně pomalované masky.
Za branou byl úplně jiný svět. Rozlehlá savana, za níž jsme v dáli viděli hory, kde je hranice s Tanzánií. Jak vjedete za bránu, zvířata jsou ve velkých stádech všude kolem Vás. Hned po pár metrech jsme za keřem zahlédli krk žirafy a vlevo pruhovanou zebru. Řidič Walter nám zastavil, abychom si mohli zvířata vyfotografovat. Fotografuje se otevřenou střechou džípu. Z džípů je z bezpečnostních důvodů zakázané vycházet.
,,Před námi běží gazela a po pravé straně za chvíli uvidíte pštrosa.'' volá Walter mezi povídáním do vysílačky.
Za chvíli zase stavíme, protože jde před námi slon, slonice a roztomile slůně. Africký slon je větší než ten Asijský, může dorůst do výšky 4m a vážit neuvěřitelných 7 tun. Řidič nám říká, že se z vysílačky dozvěděl, že je nedaleko lev. Přijíždíme na místo, kde je asi dalších 15 džípů plných turistů. Řidič ukazuje směrem ke keřím, kde je za trávou před křovím spící lev. Po 15 minutách čekání, jestli se lev uráčí vzbudit, jedeme zpátky do našeho kempu.
Prijíždíme po páté hodině, takže už teče teplá voda, funguje elektrika a i WiFi. Plno ubytovacích zařízení je připojených na generátor a elektriku zapínají jen na několik hodin denně. Každý z našich stanů měl normální postele, koupelnu s WC a pevnou podlahu. Mezi stany běhaly samovolně malé šedivé opice Columbus a antilopy. Když někdo opicím hodil jablko, tak se začaly předánět, která ho získá.
Druhý den jsme hned ráno vyrazili opět do Masai Mara na celý den s tím, že se pojedeme podívat k řece na migraci kopytníků.
Cestou jsme zahlédli hyenu, která si zrovna pochutnávala na čerstvě ulovené zebře. Nedlouho nato se Walter z vysílačky dozvěděl, že je nedaleko lev. Když jsme na místo dorazili, tak lev ležel a číhal na anitlopy, které se v povzdálí pásly. Po mnoha minutách číhání se odhodlal k útoku, vyběhl směrem k antilopám a ty se daly okamžitě na útěk každá na jinou stranu. Lev nevěděl, pro kterou se rozhodnout, než se pobíhajíce na všechny strany rozhodl, antilopy utekly. Levharti byli úspěšnější, když jsme je viděli, zrovna požírali nějaké zvíře.
Když jsme dorazili k řece, která je plná většinou spících hrochů, viděli jsme obrovská stáda pakoní a zeber, která přemýšlela, jestli je bezpečné vyrazit na druhou stranu. Nakonec vyslali, jednoho odvážlivce, který cestu přes řeku nepřežil. Stáda se pro dnešek vzdala a rozhodla se najít jiné místo, kde se přebrodí na druhý břeh.
Hakuna Matata (ve Svahilštině znamená žádný problém) i přesto stálo naše dobrodružství v Keni za to. Vždyť jsme měli to štěstí, že i během naší krátké návštěvy, se nám podařilo vidět všechna nebezpečná zvířata Velké pětky, jimiž jsou slon, nosorožec, lev, levhart a buvol.
