Když jsem se dozvěděla, že mě jedna velká cestovní kancelář vybrala na pozici animátorky v Tunisku, zajásala jsem radostí. Myslela jsem si, že mě čeká léto plné slunce a stavění hradů na pláži. Omyl.
Předtím, než jsem vyjela do Tuniska pracovně, jsem ho navštívila dvakrát coby turista. K tomu, abych se mohla stát animátorkou, tedy tou, která bude „bavit“ klienty v hotelu, bylo samozřejmě zapotřebí dostatečně ovládat anglický jazyk a být komunikativní.
Vše potřebné za mě vyřídila cestovní kancelář – cestovní pojištění, ubytování, letenky i víza. Počáteční náklady tedy byly nulové. Náplní mé práce bylo starat se o české klienty během jejich pobytu v hotelu, doprovázet je na výlety a letiště.
Začátky nebyly jednoduché. Chvíli mi trvalo, než jsem se „naladila na tu správnou vlnu.“ Tunisané jsou velmi přátelští, avšak mentálně naprosto odlišní od nás, Čechů, domluva s nimi byla občas značně vyčerpávající.
Začínalo se ráno, kolem osmé byla porada, kde se probral program dne. Celému týmu animátorů „vévodil“ šéfanimátor, který rozdával role. Ta moje byla stabilní – starala jsem se o děti v miniclubu a byla po ruce klientům, kteří měli nějaký problém. Ať už šlo o závadu na pokoji či dotaz ohledně okolí města nebo jen chtěli nějaký tip na výlet. Také jsem je doprovázela při výletech a transferech na/z letiště.
Často se mě lidé ptali, jaké to je, být placená za to, že si s dětmi hraji celé dny na pláži. V tu chvíli jsem se jen trpce usmívala. Práce animátora není jen celodenní zábava. Jak už jsem psala, začínalo se ráno a program končil dopoledne. V tu dobu se klienti začali přemisťovat od bazénu do jídelny na oběd a my, tým animátorů, jsme je vítali v jídelně. Až když už klienti jedli, mohli jsme se naobědvat i my.
Po obědě byla zkouška na večerní program, choreografie, kostýmy, … A po „siestě“ opět do práce! Odpolední program končil zhruba kolem šesté. V tu chvíli jsme měli zhruba hodinu na to, abychom se připravili na večer, včetně večeře. A pak to začalo. Vrchol celého dne – showtime.
Klienti si povětšinou užívali teplých večerů na terase, zatímco animátoři byli na diskotéce. Opravdu, v sedm večer začínala dětská diskotéka, kterou si všichni náramně užívali. Z pár tanečků jsme museli udělat něco, na co děti vzpomínají jetšě v poubertě. A i já si tanečky pamatuji dodnes.
A kolem deváté začal hlavní program. Byla to například předem nacvičená scénka, soubor tanců, divadlo, soutěže, … Program byl opravdu pestrý. Ale tím to nekončilo. Zatímco turisté se s příchodem hluboké noci postupně odebírali do svých pokojů, my pokračovali. Museli jsme přece trénovat na další den.
Osobní volno jsem měla jednou týdně. Ráda bych řekla, že jsem v něm poznávala Tunisko, ale opak je pravdou. Spala jsem co nejvíce to šlo, vyprala si oblečení, šla se vykoupat do moře a už byl zase čas spánku.
Pokud bych měla shrnout svoji pracovní zkušenost několika slovy, řekla bych, že mi to rozhodně více dalo, než vzalo. Práce s lidmi je velmi, velmi náročná a ačkoliv jsem kolikrát měla chuť se zavřít a nikomu neodpovídat, ve finále jsem z Tuniska odjížděla se schopností být milá za každých okolností.
Poznala jsem novou kulturu, nové lidi, nabrala nové zkušenosti. Byla to jedna z nejkrásnějších částí mého života a i pokud bych měla tu možnost, nic bych na ní nezměnila.
